OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dle kalendáře Tobiase Sammeta je letos rok AVANTASIE. Loni kupodivu nic, rok předtím EDGUY, o další rok zpět AVANTASIA a tak dále. Ne že by v tom byl podstatný rozdíl, po těch mnoha letech už opravdu ne. „Ghostlights“ jsou tak dobrá příležitost, aby se opět sešli staří známí, někteří už skoro zapomenutí, jiní živí hlavně díky tomuto projektu. Přibylo pár nových tváří, ale základní jádro zůstává stejné: Tobias Sammet, Sascha Paeth, Miro, Michael Kiske, Jørn Lande a Bob Catley.
Nová deska má v sobě všechna pozitiva i negativa svých předchůdců. Pozitiva v podobě pěkných melodií a chytlavých refrénů, kvalitního zvuku a intenzivních mohutných sborů (jestli jde v tomto případě o pozitivum, už je ovšem spíše otázka osobního vkusu). Za hlavní negativum považuji (opět) naprostou provařenost hudebních postupů, motivů a kompozic. Vše je tak příšerně schématické, až je to krásné. Invence žádná, opět je kladen hlavní důraz na melodické refrény a kouzelná hrdla významných osobností scény. Na šest let starém dvojalbu byla znatelná snaha o rozšíření obzorů, novinka se drží zaběhnutých kolejí, hrdě a bez skrupulí.
Na úvod nám zahraje špekoun Meat Loaf… ne, není to on, jen ta úvodní skladba až nezdravě cituje jeho hudbu. Třeba se v řadách hostů časem objeví osobně. Přes dlouhých dvanáct minut se rozkládá kompozice „Let The Storm Descend Upon You“, která určitě patří mezi ty podařenější věci z nové desky. Má dobrý rozjezd a pozvolné nabírání na intenzitě. Sammet už má v diskografii lepší kousky, ale tento mu určitě ostudu nedělá. Zřejmě největší úlovek za mikrofonem je Dee Snider, který se blýskne v „The Haunting“. Jenže ani jeho specifický charismatický hlas nedovede pozvednout tuto zcela unylou a nevýraznou baladu. Stejně nevděčný úkol dostal i Geoff Tate v „Seduction Of Decay“. Kde nic není…
Vodu trochu rozčeří titulní skladba, kde se do závratných výšin vyřítí Tobiasův černý kůň Michael Kiske. Marco Hietala dostal mnohem vděčnější materiál a „Master Of The Pendulum“ se tak řadí mezi nejlepší skladby nového díla. Má to elán „Élanu“ (loňský singl NIGHTWISH), slušnou kadenci a hlavně skvělý Hietalův hlas. Sharon den Adel zkrášluje další zoufale nudnou baladu (až na pár zmíněných věcí je utahanost tohoto alba hrozná). „Babylon Vampyres“ je dobrý speed metal a především skladba „Unchain The Light“ se postará o závěrečné probuzení. Dle mého soudu vrchol alba a jediná skutečně zásadní věc, kterou nicméně nebylo třeba balit do tuny cukrové vaty. Není se však třeba obávat, revoluce ve speed metalu se nekoná, už jenom proto, že si mikrofon předává Sammet a Kiske. A dál? Já nevím, těžko si něco zapamatovat…
Celkově vzato je aktuální AVANTASIA slabota, nejenom porovnáním s předchozími alby (první tři nebo „The Wicked Symphony“), ale i celkovou nenápaditostí aktuálního materiálu. Tři, čtyři pěkné písně, které si je posluchač schopen trochu zapamatovat, pak několik utahaných, zbytečných a špatných balad a zbytek alba je průměr. Půl bodu nahoru za ty tři, které trochu šlapou, ale víc ani ň. Chtělo by to tvůrčí pauzu, Tobiasi, tohle nikam nevede.
Stejně jako posledně je i novinka značně provařený a nenápaditý materiál, který nezachrání ani skvělá produkce a známé osobnosti. Netvrdím, že je to vysloveně průser, jen je to takový hezký průměr, který proletí ušima a nic po sobě nezanechá.
5,5 / 10
Tobias Sammet
- zpěv, klávesy, basa
Sascha Paeth
- kytara
Michael Rodenberg
- klávesy
Felix Bohnke
- bicí
Hosté:
Bruce Kulick
- kytara
Oliver Hartmann
- kytara
Jørn Lande
- zpěv
Michael Kiske
- zpěv
Dee Snider
- zpěv
Geoff Tate
- zpěv
Marco Hietala
- zpěv
Sharon den Adel
- zpěv
Bob Catley
- zpěv
Ronnie Atkins
- zpěv
Robert Mason
- zpěv
Herbie Langhans
- zpěv
1. Mystery of a Blood Red Rose
2. Let the Storm Descend Upon You
3. The Haunting
4. Seduction of Decay
5. Ghostlights
6. Draconian Love
7. Master of the Pendulum
8. Isle of Evermore
9. Babylon Vampyres
10. Lucifer
11. Unchain the Light
12. A Restless Heart and Obsidian Skies
13. Wake up to the Moon
Ghostlights (2016)
The Mystery of Time (2013)
The Wicked Symphony (2010)
Angel Of Babylon (2010)
The Scarecrow (2008)
Lost In Space Part 2 (2007)
Lost In Space Part 1 (2007)
Metal Opera Part 2 (2002)
Metal Opera Part 1 (2000)
Vydáno: 2016
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 70:03
Produkce: Sascha Paeth, Tobias Sammet
Studio: Gatestudio Wolfsburg
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.